O jednatelích firmy

Šimka Jaromír

Jedenáct let jsem denně pracoval ve firmě. 12 hodin denně a víkendy jsem neznal. Pořád mne něco hnalo. Splátky v bankách, nájemné, elektrika a aby byly "kševty". V padesáti jsem už neudělal dřep, dotáhl jsem to na 105 kilo a sotva se bez pomoci zvedl ze země. Pak přišly v roce 2002 povodně a příroda ukázala sílu, na kterou jsem neměl. Ale i to se dalo zvládnout. Ale díky povodni se můj soused rozhodl opustit záplavové území a nabídl mi 1200 m2 přiléhající zahrady. Rád jsem to koupil, kus pozemku se vždycky hodí. Třeba na nějakou stavbu. Ale přišlo jaro a zahrada začala volat po hospodáři. Nejdříve jsem se styděl vzít do ruky motyku, jen tak v sobotu ráno, aby mne nikdo neviděl. Ale to nestačilo a tak jsem začal zahrádkařit. A už bych to nikomu nedal.

Nejvíce času, ale také nejvíce radosti dávají 4 řady vinných keřů. Říkám tomu vinohrad. Je toho asi 120 babek, ale mám stále co dělat. Zaštipuju, vyvazuju, stříhám, stříkám, okopávám a kochám se. Dříve bych nevěřil, jak si člověk u takové práce odpočine. Na vinici si musím najít čas, protože když ji hned po ránu nenavštívím, něco sem tam neuštípnu, neuvážu a očima nepohladím, tak mi vinohrádek při příští návštěvě žaluje a dokonce nadává. Večer opět zkontrolovat, jak se mému vínu daří a pak zalejvat. V sobotu a neděli jsem na zahradě celý den. Nádherně se tam pracuje hlavou a dá se tam vymyslet spousta věcí pro prospěch firmy. A zase už udělám dřep a zvednu se ze země, protože mám už jen 94 kilo. Jo a úroda vypadá taky slibně.

Až si prohlédnete Moje hobby tak mi dáte za pravdu. Každému přeji, aby si našel nějakou doplňkovou činnost, protože ze stálého podnikání by se měl člověk co nejdříve podívat do krematoria, aby věděl kam se žene.

V roce 2003, když jsem napsal tento článek, jsem z vinohrádku založil 250 litrů vinného kvasu a v letošním roce 2008 už to bylo 540 litrů bílého a 150 litrů červeného vína. Celkem 700 litrů. Péče o zahradu a vinohrad se vyplácí. Vždyť má víno hodně příbuzných, kteří pomáhají hlavně s jeho konzumací. Tak na kupovaném krabicovém víně asi v příštím roce neskončí.
Tento rok se také narodil nový vinohradník, vnouček Luboš a pokud ho to bude bavit, může v pěstování pokračovat. Vypadá to na to, že zřejmě ano, protože stále něco pije. Buď od maminky Marcely, nebo alespoň něco z flašky.

Šimková Jana

Když taťka, k příležitosti svých 60. narozenin, přišel s nápadem pořídit si pejska, byla jsem z této zprávy nadšená. Snad více, než on... Protože nelenil, ihned se pustil do telefonátu a po necelém týdnu jsme se na psí stvoření jeli podívat.

Pravda, bílé kuličky, do kterých jsme se na první pohled v inzerátu zamilovali, to už nebyly, ale přes to jsem věděla, že jedno z těch, která prozatím zůstala na ocet, musí být mé...

Po radách a tehdejších zkušenostech s chovatelkou , dnes už Ladou, padla volba na psa se vznešeným jménem Anthony Benett, kterého jsme si po 4 dnech od první návštěvy s pytlem granulí a cestou plných překvapení a dnes již vtipných příhod, vezli domů.

Dnes mu neřekneme jinak, než Tonánek a je to náš, plně fungující, člen rodiny…

Na další obrázky se můžete podívat do naší FOTOGALERIE